ÚVOD
Chovatel drůbeže je povinen k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat používat jen zdravotně nezávadná krmiva. Těmi rozumíme krmiva, která splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené příslušnými zákony a předpisy Evropské unie.
V krmivech a surovinách pro jejich výrobu se může vyskytovat velké množství mikroorganismů, které se mohou podílet na jejich kažení, vedle nich se mohou vyskytnout i mikroorganismy patogenní. Mikrobiologická kontrola krmiv je významnou součástí systému zajišťujícího kvalitu a nezávadnost krmiv.
Mikrobiologickou analýzu krmiv a surovin pro jejich výrobu provádíme především:
- pro kontrolu a zabezpečení zdravotní nezávadnosti,
- při posuzování úrovně hygieny a sanitace při jejich výrobě,
- při vzniku onemocnění (při podezření, že krmivo obsahovalo patogenní mikroorganismus),
- pro posouzení technologických postupů (při posouzení mikrobiálních kultur využívaných při výrobě krmiv).
Mikrobiologická kontrola krmiv a surovin je v mnohém podobná mikrobiologické kontrole potravin a potravinových surovin a můžeme pro ni využít celou řadu metod. Základem je kultivační vyšetření, proto vzorky odebíráme sterilními nástroji do vhodných sterilních obalů. Do laboratoře pak musí být dopraven tak, aby nedošlo ke změně v počtu mikroorganismů přítomných ve vzorku. Především musí být zachována vhodná teplota. Stabilní vzorky lze dopravovat při teplotě rovnající se teplotě okolí, vzorky u nichž by hrozila nežádoucí změna pak v rozmezí teplot 0–4 °C. Jedná se o klasické základní stanovení používané k důkazu či počtu významných skupin mikroorganismů nebo jednotlivých rodů a druhů, umožňující případnou další manipulaci s kultivovanými mikroorganismy (izolace, identifikace, testování). Jde o naočkování vzorku do živného média a jeho inkubaci při dané teplotě a době. Výsledkem je kvantitativní stanovení v příslušné měrné jednotce jako kolonie tvořící jednotky – KTJ (Colony Forming Units – CFU) v jednom gramu nebo mililitru, nebo na jednotku plochy.
Základní charakteristika a optimální kultivační podmínky pro nejběžnější skupiny mikroorganismů jsou následující:
- Celkový počet mikroorganismů (CPM). Jsou to aerobní a fakultativněanaerobní mikroorganismy (bakterie, kvasinky a plísně). Tato skupina mikroorganismů nás informuje o míře kontaminace daného substrátu. Z výsledku lze usuzovat na úroveň hygieny při výrobě a manipulaci s krmivy.
- Bakterie čeledi Enterobacteriaceae. Tato čeleď zahrnuje 44 rodů gramnegativních nesporulujících tyčinek. Pro většinu druhů je teplotní optimum 37 °C. Vyskytují se v půdě, ve vodě na rostlinných a živočišných materiálech. Řada druhů jsou patogeny rostlin a živočichů včetně člověka. Nejvýznamnější rody jsou Escherichia, Enterobacter, Salmonella.
KOLIFORMNÍ BAKTERIE
Jsou indikátorem spolehlivosti pasterace a termizace, sanitace a jakosti pitné vody. Mají indexový význam – v pitné vodě indikují možnou přítomnost patogenních bakterií. Patří sem druhy jako E. coli a jeho biotypy, dále Enterobacter cloaceae, Klebsiella, Citrobacter.
ENTEROKOKY (E. FAECALIS, E. FAECIUM). Jde o grampozitivní koky schopné tvořit kyselinu mléčnou. Jsou odolné vůči nepříznivým vlivům prostředí. Jsou přirozenou kulturou fermentovaných krmiv. V nefermentovaných krmivech a surovinách mohou indikovat nedostatečné tepelné ošetření či kontaminaci z nedostatečně dekontaminovaných ploch. Jsou rovněž indikátory fekální kontaminace pitné vody. Nevyhovující zdravotní nezávadnost krmiv představuje riziko nejen ve snižování kvality krmiv, ale také významně
negativně ovlivňuje jejich bezpečnost, protože kontaminanty negativně ovlivňují užitkovost a zdraví drůbeže. Významně stoupá také riziko negativního vlivu v oblasti bezpečnosti potravin a tím i možného ohrožení zdraví lidí.
