Luskoobilné směsky

Pěstování luskovinoobilných směsek je populární především jako pěstování krycí plodiny pro zakládání víceletých pícnin, jak bylo zmíněno v článku věnovaném jetelovinám. V našich podmínkách se postupně zkoušely různé varianty a v současnosti mezi nejrozšířenější patří kombinace hrachu s jarním ječmenem a jarní pšenicí.

Půda a setí

Pro dosažení optimálního výnosu je třeba vzít v úvahu dostupnost živin v půdě. Úrodnost půdy je založena na dostatku využitelného fosforu, draslíku, síry a také stopových prvků, jako je vápník a hořčík. Seťové lože by nemělo mít příliš jemnou strukturu, protože ta vede k vyššímu vodnímu stresu v dobách sucha. Osivo hrachu by mělo být ukládáno do hloubky 6–8 cm a obilovina do 2–3 cm. Stejně jako u trvalých travních porostů se i u luskovinoobilných směsek většina přípravných prací zaměřuje na dosažení optimálního pH (6–7,5) a obsahu živin. Úpravou pH díky vápnění půdy se zlepší dostupnost živin a zvýší úrodnost a produktivita půdy. Mezi vápněním a setím by měl být dostatečný časový odstup, aby došlo k úpravě pH (což může trvat několik týdnů).

Růst a sklizeň porostu na siláž

Vzcházení směsek obvykle trvá 10–14 dnů, ale klíčení se může zpozdit v závislosti na teplotě. Obilnina tvoří mechanickou oporu hrachu a snižuje riziko poléhání rostlin. Po vegetativní fázi růstu hrachu následuje růst postranních větví z úžlabních pupenů, kvetení a následně se tvoří lusky. Technologie sklizně je přizpůsobena sklizňové sušině. Kombinace hrách s jarní pšenicí umožňuje časnější sklizeň (přelom června a července), termín sklizně je posuzován podle zralosti pšenice, a to buď před nebo na počátku metání. Hrách v tomto období zakvétá a tvoří první lusky ve spodních patrech. V tomto období získáváme velmi kvalitní bílkovinné krmivo. Sklizeň je s ohledem na nízkou sušinu dvoufázová. Zavadání je potřeba maximálně zintenzivnit, aby nedocházelo k nežádoucí kontaminaci klostridiemi. U varianty s jarním ječmenem je možné dosáhnout vyšší sklizňové sušiny, která umožňuje přímou sklizeň. Termín sklizně je zhruba o měsíc později, obsah dusíkatých látek již ale klesá, naopak roste obsah škrobu (výhodné při použití do BPS). Obilnina dosahuje mléčně voskové zralosti a hrách již má plně vytvořené lusky.

Výška strniště luskovinoobilné směsky by měla být minimálně 10 cm, což umožní proudění vzduchu pod posečenou pící a urychlí zavadání a také omezí kontaminaci hlínou.

Silážování

Vhodná délka řezanky je 2,5–3 cm a délku upravujeme v závislosti na sušině (viz tabulka). Silážní prostor má být plněn v tenkých vrstvách (přibližně 20 cm) a dusání silážované směsky by mělo být přizpůsobeno její sušině, aby byla minimalizována produkce silážních šťáv. Uvolněné silážní šťávy vytvářejí nasáklou vrstvu v silážovaném materiálu. V těchto místech je problematický rozvoj žádoucích fermentačních bakterií, ale naopak vyhovuje nežádoucím mikroorganismům, především klostridiím.

V závislosti na sušině silážovaného materiálu, rychlosti vybírání hotové siláže a celkovém managementu siláže se rozhodujeme o vhodném ošetření.

Homofermentativní přípravky, jako je MAGNIVA Classic a MAGNIVA Classic +, rychle snižují pH siláže při zachování maximálního množství sušiny, metabolizovatelné energie, stravitelnosti a bílkovin v silážované píci. Čím rychleji klesá pH, tím dříve jsou inhibovány enterobakterie, a je lépe uchován mléčný potenciál hotové siláže.

V případě narůstající sklizňové sušiny, opožděné sklizně (vyšší lignifikace), nebo v případě pomalého odběru při zkrmování siláže je vhodnější volit produkt, který zvyšuje aerobní stabilitu, ale zároveň nezpomaluje primární fermentaci. MAGNIVA Platinum 3 využívá výhod homofermentativních bakterií (Pediococcus pentosaceus) a heterofermentativních kmenů bakterií mléčného kvašení (Lactobacillus hilgardii a Lactobacillus buchneri). Všechny tyto složky účinkují rychle a efektivně, a spolu s obsaženými enzymy (beta-glukanáza, xylanáza), které zvyšují stravitelnost vlákniny, zajišťují rychlé okyselení silážované hmoty. Výsledkem je lepší aerobní stabilita a také vysoká krmná hodnota siláže.

Pro zvýšení aerobní stability horních vrstev siláže je vhodné použít kvalitní zakrytí, ideálně v podobě kyslíkově bariérových plachet (SealPlus), případně ošetřit horní vrstvu (min. 50 cm) roztokem sorbanu draselného nebo benzoanu sodného před finálním udusáním a zakrytím silážní jámy.

Vybírání siláže

Siláž vybíráme tak, aby vznikala co nejmenší plocha, která je vystavena působení vzduchu. Velmi vhodné je použití frézy pro vybírání. Plachtu odkrývejte pravidelně a vždy jen na takové množství siláže, které se zkrmí za 1 až 2 dny.