Tranzitní období představuje jednu z nejnáročnějších fází produkčního života dojnic. Období kolem porodu a počátku laktace je spojeno s výraznými metabolickými změnami a také zvýšeným rizikem zdravotních komplikací. Úspěšné zvládnutí tohoto období je zásadním předpokladem pro bezproblémový nástup laktace, udržení dobrého zdravotního stavu a dosažení uspokojivých reprodukčních výsledků.
Základním předpokladem prevence zdravotních poruch v časné laktaci je především vysoká úroveň welfare a odpovídající komfort ustájení. Neméně důležitou roli hraje vyvážená výživa a správně nastavený systém krmení krav v období před porodem i bezprostředně po otelení.
V řadě chovů však nelze vždy plně vyhovět všem požadavkům dojnic, a to například z důvodu nevhodného dispozičního řešení stájí, omezené kapacity ustájovacích prostor nebo kolísání počtu otelení v průběhu roku. V takových situacích je nutné věnovat zvýšenou pozornost systematickému monitoringu zdravotního stavu zvířat a včasné diagnostice případných onemocnění. Správně nastavený management rozdoje představuje klíčový prvek efektivní produkce mléka. Základním principem je zejména nepřeplňovat sekce určené pro krávy v rozdoji. Optimální obsazenost této skupiny by se měla pohybovat přibližně kolem 80 % kapacity.
Z organizačního hlediska je rovněž vhodné oddělit prvotelky od starších krav, především kvůli sociálnímu chování. Z pohledu organizace práce v dojírně se doporučuje dojit skupinu krav v rozdoji vždy jako první. Po návratu z dojírny by navíc mělo být na krmném stole k dispozici čerstvé krmivo, které podporuje příjem sušiny. Délka pobytu krav ve skupině rozdoje není jednotně stanovena, obecně však platí, že by měly v této skupině zůstat do stabilizace zdravotního stavu a počátku ovariálních cyklů. V praxi se nejčastěji jedná o období přibližně 20 až 30 dní po otelení. Z hlediska investic do technologií a infrastruktury by měla být prioritou především kvalita ustájení krav v časné laktaci. Klíčové je zajistit dostatečný komfort při ležení, adekvátní šířku krmného místa a dostatečnou kapacitu napájecích žlabů. Významným faktorem ovlivňujícím zdravotní stav i produkci mléka je také tepelný stres, jehož negativní dopady lze minimalizovat účinnou ventilací stájí nebo využitím systémů evaporačního chlazení.
Ztráta tělesné kondice po otelení
Jedním z hlavních cílů managementu v období po otelení je minimalizace ztráty tělesné kondice krav. Je obecně známo, že čím menší je pokles tělesné hmotnosti po porodu, tím nižší je pravděpodobnost výskytu metabolických poruch, reprodukčních problémů nebo snížení mléčné užitkovosti.
Ztráta tělesné kondice velmi úzce souvisí s reprodukčními ukazateli stáda. Studie ukazují, že u krav, u kterých po otelení dochází k poklesu tělesné kondice, se úspěšnost zabřezávání po první inseminaci pohybuje přibližně kolem 25 %. Naopak u krav, jejichž tělesná kondice zůstává stabilní, může úspěšnost zabřeznutí dosahovat až 38 %. Z pohledu řízení stáda je proto vhodné optimalizovat tělesnou kondici již v období před otelením, aby krávy vstupovaly do laktace s vyrovnaným kondičním skóre.
Změny tělesné kondice úzce souvisejí také s metabolickými procesy probíhajícími v organismu. Zvýšená koncentrace neesterifikovaných mastných kyselin (NEFA) v krvi po otelení může negativně ovlivnit kvalitu ovariálních folikulů i následnou embryogenezi. Vysoké hodnoty těchto metabolitů jsou spojeny se sníženou pravděpodobností zabřeznutí až o 16 %. Výraznější pokles tělesné kondice je navíc často doprovázen výskytem ketózy, která je charakterizována sníženou koncentrací glukózy v krvi. Glukóza je přitom nezbytná nejen pro energetický metabolismus, ale také pro správnou funkci imunitního systému. Nedostatek glukózy může vést ke snížení aktivity bílých krvinek a k oslabení obranyschopnosti organismu. V případě energetického deficitu dochází k mobilizaci tělesných rezerv, včetně odbourávání bílkovin a aminokyselin. Ty jsou přitom nezbytné pro syntézu hormonů, enzymů, protilátek i samotných buněk imunitního systému. V důsledku toho může ketóza negativně ovlivnit nejen zdravotní stav krav, ale také jejich reprodukční schopnosti a kvalitu produkovaného mléka.
Vyšší riziko ketózy je pozorováno především u krav na vyšších laktacích, které mají vyšší kondiční skóre (BCS ≥ 3,5), jsou po komplikovaných porodech nebo porodu dvojčat. Těmto kravám je proto vhodné věnovat zvýšenou pozornost. V prevenci metabolických poruch se v praxi osvědčily doplňky výživy obsahující například bachorově chráněný metionin nebo bachorově chráněný cholin. Při léčbě nebo podpůrné terapii ketózy se běžně využívají drenče s obsahem propylenglykolu, které podporují tvorbu glukózy a stabilizují energetický metabolismus. Doporučuje se aplikace drenče s obsahem minimálně 250 g propylenglykolu.
Monitoring zdravotního stavu krav v rozdoji
Systematická kontrola zdravotního stavu krav v rozdoji by měla být standardní součástí managementu každého chovu, a to bez ohledu na úroveň ustájení nebo kvalitu výživy. V chovech, kde nelze zajistit optimální podmínky, je důsledný monitoring o to důležitější. Moderní faremní technologie poskytují široké spektrum dat, která lze využít pro sledování zdravotního stavu stáda. Patří sem například údaje o dojivosti, pohybové aktivitě, délce doby ležení, příjmu krmiva nebo intenzitě přežvykování. Tyto informace jsou zpracovávány pomocí faremního softwaru
a mohou sloužit jako cenný nástroj pro včasnou identifikaci zdravotních problémů. Zcela zásadní je rovněž vedení přesné evidence všech onemocnění, zdravotních poruch a aplikované léčby. Dlouhodobé sledování těchto údajů umožňuje analyzovat vývoj jednotlivých onemocnění v čase a přijímat účinná preventivní opatření.
Před samotnou fyzickou kontrolou krav ve stáji je vhodné připravit přehled základních údajů o jednotlivých zvířatech. Mezi důležité informace patří zejména aktuální ranní nádoj, průměrný nádoj za poslední tři ranní dojení, laktační den, pořadí laktace a případná předchozí onemocnění nebo aplikovaná léčba. V některých chovech se pro usnadnění manipulace se zvířaty využívají headlocky (manuální, automatické). Ty umožňují rychlou a bezpečnou fixaci krav během kontroly. Je však nutné respektovat jejich omezení, zejména maximální dobu fixace, která by neměla přesáhnout přibližně jednu hodinu po návratu z dojírny.
Samotnou fyzickou kontrolu krav v rozdoji je vhodné provádět v době ranního dojení. V tuto dobu lze zároveň sledovat průběh dojení včetně chování personálu, spouštění mléka u jednotlivých krav i kvalitu vydojení vemene. Současně je možné odhalit případná poranění, kulhání nebo jiné zdravotní problémy. V praxi se poměrně často setkáváme s chybou v podobě nadměrného předojování krav, zejména při dojení do konví během prvních dnů po otelení.
Strategie kontroly krav v rozdoji
V praxi lze rozlišit dva základní přístupy ke kontrole krav po otelení, a to tradiční přístup a moderní přístup.
∙ Tradiční přístup
Tradiční strategie je založena na každodenní kontrole všech krav v rozdoji. Zootechnik je přítomen při ranním dojení a systematicky sleduje zdravotní stav každého zvířete. Běžnou součástí této kontroly je měření rektální teploty, hodnocení tělesné kondice nebo pravidelná veterinární vyšetření. Veterinární lékař obvykle jednou týdně provádí rektální palpaci, při které hodnotí průběh involuce dělohy a naplnění bachoru. Součástí rutinního monitoringu bývá také stanovení ketolátek, nejčastěji mezi 5. a 14. dnem po otelení. Výhodou tohoto přístupu je rychlá detekce zdravotních poruch a možnost jejich okamžitého řešení. Nevýhodou však může být vysoká časová náročnost a časté narušování klidového režimu zvířat.
∙ Moderní přístup zaměřený
na rizikové krávy
V posledních letech se stále více prosazuje strategie selektivní kontroly zaměřené především na problematické dojnice. Tyto krávy jsou identifikovány na základě produkčních dat, informací o průběhu porodu, zdravotní historie nebo dalších markerů zdravotního stavu. Samotná kontrola probíhá obvykle ve dvojici pracovníků. Jeden z nich hodnotí základní klinické ukazatele, jako je stav očí, uší nebo mulce, které mohou signalizovat dehydrataci nebo celkové zhoršení zdravotního stavu. Druhý pracovník sleduje například čistotu ocasu, případné vaginální výtoky, konzistenci a strukturu výkalů nebo naplnění bachoru.
Specifickou součástí této metody je také hodnocení očistků pomocí vaginální palpace, které umožňuje včasnou diagnostiku metritid. V případě tohoto onemocnění bývá až 85 % krav dehydratovaných, proto je součástí terapie často aplikace drenče o objemu přibližně 30 až 50 litrů roztoku, a to po dobu optimálně tří dní.
Stanovení ketolátek se provádí pouze u krav s indikací, například při poklesu produkce mléka, obtížném porodu, výskytu dvojčat, vysoké tělesné kondici nebo vyšším pořadí laktace. Výhodou tohoto přístupu je především vyšší efektivita práce a menší narušování welfare zvířat. Jeho úspěšná implementace však vyžaduje dobře proškolené zootechniky, důsledné hodnocení jednotlivých ukazatelů a precizní vedení evidence.
Závěr
Efektivní management krav v rozdoji představuje jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících produkční i reprodukční výsledky chovu dojeného skotu. Základním předpokladem úspěchu je kombinace kvalitních podmínek ustájení, vyvážené výživy a systematického monitoringu zdravotního stavu zvířat. Volba konkrétní strategie kontroly krav po otelení by měla vždy vycházet z podmínek daného chovu, dostupného technického vybavení a odborné úrovně personálu. Správně nastavený systém péče o krávy v časné laktaci je nezbytným předpokladem pro dlouhodobě stabilní a ekonomicky efektivní produkci mléka. S nastavením efektivního programu péče o dojnice po otelení vám rádi pomohou naši specialisté.
