Zavádění automatických systémů dojení (AMS – Automatic Milking Systems), nejčastěji reprezentovaných robotickými dojicími boxy značek jako Lely, DeLaval nebo GEA, zásadně mění nejen organizaci práce na farmě, ale i koncepci výživy dojnic. Přechod z konvenční dojírny na robotický systém představuje komplexní zásah do managementu stáda, kde krmná strategie hraje klíčovou roli v návštěvnosti robota, produkci mléka, zdravotním stavu i ekonomice chovu. Výživa krav v robotickém systému není pouze otázkou pokrytí živinových potřeb, ale stává se nástrojem řízení chování zvířat.
Řízený versus volný pohyb krav
Robotické technologie v chovu dojnic se v posledních letech v České republice stále více rozšiřují. Tyto dojicí systémy přispívají ke zvýšení efektivity práce, zlepšení welfare zvířat a umožňují nepřetržité sledování zdravotního stavu i produkce mléka jednotlivých krav. Robotické stáje mohou fungovat buď jako plně robotické dojírny, nebo jako stáje s jednotlivými dojicími roboty umístěnými přímo ve stáji.
Z hlediska organizace pohybu zvířat a řízení stáda se management stáje s dojicími roboty obvykle dělí na systém s volným pohybem krav a na systém s řízeným pohybem krav. U volného systému mají krávy možnost pohybovat se po kotci/stáji téměř bez omezení. Samy se rozhodují, kdy půjdou k robotu na dojení, kdy budou přijímat krmivo nebo kdy budou odpočívat v boxových ložích. Tento systém podporuje přirozené chování zvířat a snižuje stres, protože krávy nejsou nuceny k dojení v přesně stanoveném čase.
Naopak řízený systém chovu je založen na určité regulaci pohybu krav ve stáji. Pohyb zvířat je usměrňován pomocí selekčních branek, průchodů nebo různých zábran. Tyto prvky zajišťují, že krávy musí při přesunu například ke krmnému žlabu projít třídicím systémem, který vyhodnotí, jestli má kráva nárok na to být podojena, pokud ano, pak je tato nasměrována k dojicímu robotu, pokud ne, pak jí systém branek umožní bezproblémový přesun přímo do krmiště ke krmnému stolu. Tím je zajištěno pravidelné dojení a lepší kontrola nad frekvencí návštěv robota.
Pastva krav a dojicí robot
V některých zemích, zejména západních (například Nizozemsko), je běžná i pastva dojnic. Zde se často používají kombinované systémy. Krávy tráví část dne na pastvině a část ve stáji, kde mají přístup k dojicím robotům. Tyto systémy se snaží spojit výhody pastevního chovu s moderní technologií automatického dojení.
Batch milking
Dalším způsobem organizace dojení, který se postupně rozšiřuje i v České republice, je tzv. Batch milking. V tomto systému nejsou krávy do robota přiváděny jednotlivě podle vlastní potřeby, ale jsou dojeny po skupinách. Skupina krav je v určitý čas přivedena do prostoru s několika dojicími roboty, kde probíhá postupné dojení všech zvířat. Tento systém je vhodný zejména pro velká stáda, kde může být efektivnější než klasický individuální přístup k robotu.
Robotické dojení a výživa
Společným znakem všech těchto robotických systémů je skutečnost, že jejich správná funkce je velmi závislá na dobře nastaveném systému výživy. Krmný management musí být navržen tak, aby podporoval pravidelné návštěvy dojicího robota a zároveň zajišťoval dostatečný příjem živin pro vysokou produkci mléka. Základ výživy ve stájích s dojicími roboty tvoří krmná dávka na žlabu, neboli PMR (Partial Mixed Ration). Další část jadrného krmiva, tedy koncentrát, je kravám podávána přímo v dojicím robotu. Tento koncentrát slouží nejen jako zdroj energie, ale také jako motivace pro krávy, aby robota pravidelně navštěvovaly. Správné nastavení výživy, vhodná organizace pohybu krav a kvalitní management stáda jsou proto klíčové faktory, které rozhodují
o úspěšném fungování robotických stájí a efektivním využívání dojicích robotů v moderním chovu dojnic. Základem výživy je především kvalita objemných krmiv. Ve stájích s roboty to platí obzvlášť. Důležitá je hlavně stravitelnost objemných krmiv. Stravitelnost NDF ovlivňuje, kolik je dojnice schopna přijmout sušiny krmiva za den. Stravitelnost krmné dávky souvisí také s frekvencí návštěv krmného žlabu. Čím je krmivo stravitelnější, tím rychleji se tráví a krávy mají dříve pocit hladu, takže se ke žlabu vracejí častěji. Krmná dávka by proto měla být také chutná a atraktivní, aby krávy motivovala k opakovanému příjmu krmiva během dne.
Frekvence příjmu krmiva je zároveň propojena s návštěvností dojicího robota. Pokud kráva navštíví krmný žlab přibližně 6 až 10krát denně, obvykle navštíví dojicí robot 2 až 4krát denně. Krmení tak slouží nejen k výživě, ale také jako nástroj pro podporu pohybu krav ve stáji. K častějším návštěvám krmného stolu přispívá také pravidelné přihrnování krmiva, které zajišťuje jeho dostupnost a udržuje jeho atraktivitu. Krmná dávka PMR by měla být správně vybalancovaná tak, aby pokrývala veškeré potřeby průměrně užitkových dojnic. Koncentrát v dojicím robotu by měl u těchto dojnic sloužit především jako motivace k návštěvě robota. Proto krávám obvykle stačí nižší dávka koncentrátu přibližně mezi 1,5 až 2 kg denně. Vyšší dávky koncentrátu jsou určeny hlavně pro vysokoužitkové dojnice, které mají vyšší energetické nároky. U těchto krav slouží koncentrát jako doplněk energie, který jim pomáhá dosáhnout jejich maximální produkce mléka. Jako krmivo v dojicím robotu se nejčastěji používají granule. Lze sice použít také sypké krmné směsi nebo mačkané obilí, které jsou levnější, ale tyto mají několik nevýhod. Tyto sypké směsi jsou často prašné, což je nepříjemné nejen pro samotné krávy, ale i pro ošetřovatele, kteří zajišťují údržbu a čistotu samotného robota. Nevýhodou je také nižší rychlost příjmu krmiva, protože kráva je schopna přijmout přibližně 300 g sypké směsi za minutu. Granule mají oproti sypké směsi řadu výhod. Nepráší, jsou kompaktní a pro krávy většinou velmi chutné, i když jejich atraktivita závisí na konkrétním složení. Krávy jsou schopny granule přijímat rychleji, přibližně 300 až 600 g za minutu, což je při krátké době pobytu v dojicím robotu velmi důležité. Při volbě dávkování, a především složení granulí je podstatné brát v potaz bachorové prostředí a výkyvy pH. Právě kvůli příjmu koncentrátu v robotu během krátké chvíle (bez současného příjmu objemných krmiv) dochází k výkyvům pH a zvýšenému riziku rozvoje subklinických acidóz. Riziku vzniku „mini“ acidóz, které v průběhu dne u krav nastanou se lze vyhnout a to správně nastaveným dávkováním a složením granulí. Složení granulí závisí na dostupnosti jednotlivých komponent v lokalitě a také ceně. Pokud se budeme soustředit na nutriční a zdravotní hledisko, tak z obilovin by měla být majoritně zastoupena kukuřice, která má ze škrobnatých koncentrovaných krmiv pomalejší škrob než pšenice a ječmen. Zvláště vysoké dávky pšenice mohou mít významný vliv na výkyvy pH bachoru.
U kukuřičného šrotu je důležité jeho našrotování, kde se v ideálním případě bavíme o hrubosti mouky. Pokud je šrot hrubý, pak s sebou nese negativní dopad na trávicí trakt, a navíc mohou vyvstat problémy s pevností/soudržností granulí. Dále se do granulí běžně zařazují výše zmíněná pšenice a ječmen, které by v granulích měly být zastoupeny nižším podílem. Dalšími komponenty zpravidla jsou sójový a řepkový extrahovaný šrot a často je zařazován i sladový květ. Výbornou komponentou jsou sušené cukrovarské řízky. Pokud je technologicky možnost přidat melasu, je to dobrý krok ke zpevnění granulí a zvýšení jejich atraktivity. Na granule se často používá nástřik tekutého ochucovadla, většinou v podobě propylenglykolu nebo izomaltulózy. Tento nástřik má své opodstatnění zejména u krav v rozdoji.Horní hranice dávky granulí by zpravidla neměla přesahovat 6 kg/den, a to i pro nejproduktivnější krávy. Důvodem je, že v praxi kráva nemá reálnou možnost přijmout více (závislost na délce doby dojení a denním počtu návštěv robota). Navíc, hlavní cílem by nemělo být přijmout co nejvíce granulí v dojicím robotu na úkor příjmu sušiny PMR na žlabu. Jednak je to ekonomicky nevýhodné – koncentrát v robotu je výrazně dražší než krmení na žlabu, na druhou stranu je pro krávy především ze zdravotního hlediska výrazně lepší přijmout více vybalancované PMR než samotného koncentrovaného krmiva.Při nastavení krmné křivky v robotu by měly být zohledněny všechny výše uvedené faktory. Krmná křivka by měla být odrazem laktační křivky, což je jeden ze stěžejních pilířů využít jejich genetického/produkčního potenciálu. Při nesprávně nastavené krmné křivce může dojít k výraznému limitování produkce krav. I při sebelepším nastavení jsou ve stádě krávy, které z nějakého důvodu nechtějí chodit do robota. Může to být v důsledku zhoršeného zdravotního stavu, horšího hierarchického postavení ve skupině, kdy dominantní krávy stojí u robota a odhánějí submisivní jedince, nebo přeplněnost stáje a „čekárny“. Tyto „problémové“ dojnice je vždy třeba do robota doprovodit. Je velmi důležité věnovat zvláštní péči prvotelkám, zejména těm krátce po otelení. Cílovým stavem je, aby prvotelky navštívily dojicího robota alespoň 3 až 4krát za den.
Závěr
Výživa krav v robotickém systému dojení je dynamický nástroj řízení stáda. Nejde pouze o sestavení krmné dávky, ale o komplexní management energie, chování a zdraví zvířat. Klíčovými faktory úspěchu jsou:
∙ vyvážená PMR s dostatečnou strukturou,
∙ cílené individuální dávkování jádra,
∙ kontrola bachorové stability,
∙ správně nastavené krmné křivky,
∙ důsledné sledování a vyhodnocování dat ze systému.
Při správném nastavení může robotický systém přinést vyšší užitkovost, lepší úroveň welfare zvířat a efektivnější využití pracovní síly.
